Doprava, aneb Jak tam, jak zpátky
Nabízí se dvě cesty – vlak a autobus. Vlaková doprava je podle dlouhodobých zkušeností při využít hromadných slev levnější i rozumě rychlá. V této souvislosti je potřeba dávat si pozor na celkovou dobu jízdy vlaku, která se podle přesné trasy liší spoj od spoje i v řádu hodin.
Po příjezdu, okolo 11 hodiny je výhodné zbavit se zavazadel. Na jednom z pražských nádraží (nevím na kterém) jsou skříňky na mince, klasické úschovny dnes docela vymizely. Proto je výhodné odložit věci rovnou na ubytování, případně se, pokud na ně nebude moc brzo, rovnou ubytovat.
Ubytování
Vyzkoušená jsou tato čtyři místa. Saleziánská ubytovna Praha Koylisy (50-60 Kč/noc); koleje Větrník Petřina (?) , koleje Hvězda (asi 250 Kč/noc) a cosi u zastávky Anděl nazvané Kotlina (300 Kč). Kromě ceny, kvality a důrazu na dodržování na noční klid se hlavně liší také umístěním.
Anděl/Kotlina je situován v centru Města. Na Staromák se dá dojít za čtvrt hodinky pěšky, a ještě je to krásná procházka. To šetří čas a fakticky zbavuje nutnosti kupovat celodenní jízdenku na MHD, čímž také kompenzuje relativně vyšší cenu.
Oboje koleje se nachází o něco dále, s tím, že se zvětšujícím se pokojem klesá cena na jednoho a že Hvězda je kvalitou o něco horší. Doprava je i přesto zvládnutelná, neb existuje zastávka metra Hradčanská a šalina 18ka, která zajíždí až do centra. Při nočním návratu z divadla prý particulary handy.
Zbývají Salesiáni, katolický řád soustřeďující se na výchovu mládeže. Spacáky s sebou. Nízká cena a překvapující ochota při úschově zavazadel je založená i na dlouhodobě budovaných vztazích (neb zde spočinula již pěkná řádka bývalých maturantů, nyní absolventů),ve vjménu jejichž zachování se vyžaduje zejména dodržování nočního klidu, na kterém tam velmi lpějí. A je to též blízko metra.
První den
Začínáme Pražským Hradem, avšak oproti klasickému >>po těch schodech z Malé Strany<< se tentokrát blížíme ze severu, od zastávky metra Hradčanská. Nejdříve procházíme hradní zahradou, kolem zvonící fontány (od kováře Jaroše z Brna) a věčně zavřeného Letorhádku královny Anny, prý nejkrásnější to renesanční stavby na sever od Alp. Někde poblíž je vila Gustáva Husáka. Někde tady býval podle mě byl nějaký skleník s prvními tulipány ve st. Evropě.
II. hradní nádvoří, tam se nacházejí prezidentské reprezentační prostory. Prý odpovídajícím způsobem zdobené, avšak veřejnosti zpřístupňovaném jen jednou dvakrát do roka (28. 10. a pod.), což potom vede k frontám. Prý stojí za to a čemusi, ochozům v prvním patře, možná, se říká piano nobile.
Klasikou na Pražském hradě je samozřejmě Svatovítská katedrála. Stavěna na etapy, jak byly prostředky a dokončena teprve roku 1929 (myslím, že jednu dobu byla dvoutřetinová, páč nebyly prachy, a tak ji dočasně ukončili. Pak zeď odstranili a dostavěli zbytek). Na výzdobě se podíleli i třeba Mucha nebo Švabinský a na katedrále se projevují snad všechny slohy, kterými se její stavba táhla. Jednu dobu, když tu šéfovala církev, se vybírala stovka za vstupný. Ty doby ale už pominuly.
Zlatou uličku se vyplatí navštívit někdy po konci řijna, po všech svatých, kdy se končí s výběrem vstupného. Jinak jde o jednu z finančně náročnějších atrakcí.
Po starých zámeckých schodech na vyhlídku, zdarma vstoupit do zahrady Na Valech, projít na I. hradní nádvoří, prohlédnout bránu, arcibiskupský palác, vrátit se sem na výměnu stráží, pokud možno polední, neb je choreograficky na úrovni a s fanfárama, pak IV. nádvoří, na zadání TGM navržené Slovincem Plečnikem v japonském stylu (což u prý není moc patrné) a ven z Hradu.
Jen nějakých 10 minut to trvá z Hradčanského náměstí nahoru do kopce na náměstí Loretánské. Postupně obhlédneme hostinec U černého vola, Loretánský klášter a Černínský palác.
Vůl prý zajímavě vypadá, v kláštěře mají největší českou volně přístupnou klenotnici (jinak třetí největší) a s pověstí o chudnoucí ženě které postupně umřelo devět dětí spojenou zvonkohrou, také kostel, zasvěcený Narození Páně, což samotné je velice neobvyklé patroinium. V Černínském palácí je Min zahraničních věcí a je jako takové přístupné jen pohledům z venku. Jinak je spojené se čtvrtou pražskou defenestrací (Jana Masaryka). A tím končíme.
Divadlo
Jako všichni před námi, i my si vybereme nějaké divadelní představení, které společně navštívíme. Vybírat budeme nejen podle hry samotné, ale i dle hereckého obsazení, neb jistá jména jsou zárukou kvality. Též nemusíme za každou cenu jít do Národního, Zlaté kapličky, ale zkusit i něco menšího.
Den druhý
Tradičně zasvěcený Židům. V Židovském městě strávíme celé dopoledne. Nejprve se tam brzo ráno dopravíme, abychom v 9, kdy otvírají, vpadli dovnitř a užili si toho co nejvíc, než se tam po 10 navalí davy. Na židovské svátky neotvírají.
Tady přišel prakticky neopakovatelný vtípek ohledně cenové dvojjakosti, kdy na hlavní pokladně vychází vstup 300 Kč na jednoho, v Rezervační kanceláři potom jako skupinová vstupenka platné do všech objektů za 50 Kč na člověka. Tamní Vietnamky rozpočítají ty objekty pokaždý jinak podle nálady, ale vždy jim vyjde těch 5O Kč. Nevýhodou skupinové vstupenky je nutnost vstupovat do každého objektu, synagogy ve skupině.
Pinkasova sinagoga
Památník II. světové války. Na stěnách seznam židovských obětí.
Židovský hřbitov
Hrobu se asi říká stéla, možná je to jen náhrobek, asi. Na náhrobcích bývají k nalezení drobné obrázky, což je unikátní, neb normálně nesmí své hroby zdobit, a tady jsou tak malé nenápadné sešlé asi 5cm obrázky symbolizující povolání nebožtíka – nůžky, nějaké další nástroje… Podle pověsti se tu dá najít i figurální motiv. Ale asi ne. Pohřbívalo se tu do Josefa II, hřbitov přežil Protektorát. Je tam Löv a plní přání.
Obřadní síň / záchodky
Každý navštíví, na co se cítí
Staronová synagoga
z poslední třetiny 13. století, nejstarší prý na světě, navíc jádro nebylo nikdy přestavováno. Byli tam i cisterciáci, nyní normální synagoga, v provozu.
Španělská synagoga
V maurském slohu, z 60 let 19 stol, nejmladší a nejmonumentálnější. Nyní slouží jako muzeum židovských archievementů.
Polední přestávka
rozchod, staz na staromáku u Husova pomníku. Tak za dvě hodinky, aby každý mohl v klidu najít restauraci odpovídající jeho možnostem, případně nějaký další buldinek pro historické zanícence a anorektiky: Meislova synagoga (expozice žid obřadního stříbra), dvě další synagogy, muzeální, zachycující běžný život věřícího.
Staré město pražské
Ze Staroměstského náměstí Královsou cestou přes Celetnou ulici, Karlovo a Křížové náměstí. Z náměstí je vyústění ke Karlovu mostu.
Večeře, Divadlo
Den třetí
Malá Strana: parlament, senát – ob budovy jen zvenku, Valdštějská zahrada i zevnitř. Pražské Jezulátko, kostel Panny Marie Vítězné,Svatý Mikuláš, ostrov Kampa. Metrem ze zastávky Malostranské na Vyšehrad – bazilika, hřbitov. To budou tak dvě hodiny odpoledne, oběd.
…podle toho, jak jste materialisticky založení. Někdo to zvládne s párkem v rohlíku, někdo potřebuje ten svůj guláš se šesti.
Ondra Sequens by navštívil hospodu U fleku.
Alternativy
za deště: muzea, tam neprší
pro zájmové skupinky: Náprstkovo muzeum; Tančící dům; Galerie moderního umění; Klementinum
Každopádně, srazíme se na nádraží a odjedeme domů.
Staroměstská ?= Kaprová
Celkové výdaje
Na vstupné tak 250 Kč, plus divadlo – Vinohradské, Stavovské i Zlatá kaplička dávají levná studentská místa (>>V Národním na Markétě Lazarové za 20 Kč<<) Tak mě napadá, že tyhle výlety do Prahy jsou asi hlavní prof. Trávníčkův zdroj veselých historek z návštěv divadla: prskající herci, uřvaní herci, herci padající do propadel… no nic.
Asi pojedeme z prof. Barákovou. Podle T mají profesoři také svá hezká místa (mmjiné Kuba se začal smát), třeba Frýstruberskou zahradu. Přesně tu prý měl K na mysli. A pak že pubertální myšlení máme daleko za sebou.
Tak hlavně aby nepršelo.
Úvod
Hned první den ve škole prof. Kubík nadhodil téma Praha. Několikadenní výlet do našeho hlavního města je v posledním ročníku již tradicí. Minulý rok vše prý nějak zapadlo a tak jestli letos chceme jet, musíme něco udělat. Otázkou zůstává, co. Loni se prof. ředitel vyjádřil ve smyslu, že jestli se mezi námi nevybere víc peněz do nadačního fondu, na výlet nebududou peníze. Nyní věc prof. Kubík přeformuloval tak, že šlo spíše o pohrůžku, která zvýšit výtěžnost sbírky. Tak se ale nestalo, věc, jak jsem již napsal, zapadla.
Nyní se ukázalo, že vybraná částka a konání výletu jsou dvě více méně nezávislé věci. Koneckonců, všechno si budeme platit sami, že. Vše se skončilo všeobecným konsensem na ustavení organizačního výboru, který bude úzce spolupracovat s našim třídním a dalšími (prof. Trávníček) na zajištění výletu a jeho programové náplně.